biohospodarstvi.cz

Mrkev

Daucus carota subsp. sativus

HTS: 0,7-2,4 g
trať: II.
pH: 5,8-7,5
spon: 30x5cm
hloubka setí: 1,5-2,5 cm
výnos: 20-90 t/ha
vegetační doba: 100-160 dní
klíčivost semen: 3-4 roky

Kořenová zelenina z čeledi miříkovitých (Apiaceae) pochází z oblasti Střední Asie, kde vznikla křížením planě rostoucích forem mrkve. Dvouletá rostlina. Optimální teplota pro pěstování je 16-20 °C, na klima i teplotu je ale nenáročná. Nižší teploty podporují sladkost a křehkost, vyšší teploty zemitou pachuť. Jedná se o rostlinu druhé trati, která vyžaduje lehké strukturní humózní písčitohlinité či hlinitopísčité půdy s dobrou zásobou vápníku a s půdní reakcí v rozsahu 5,8-7,5 pH. Je citlivá na nedostatek Mo a B, silně kumuluje Cd. Ideální předplodinou jsou okopaniny, luskoviny nebo zelenina, odstup od mrkvovitých by měl být 4-6 let.
Odrůdy rozlišujeme dle tvaru kořene:
  • Amsterdam - Kratší kořen s tupým zakončením, náchylnější k zelenání hlav. Vegetační doba 90 dní. Pro svazkování a přímý konzum.
  • Chantenay - Středně dlouhý kořen, vegetační doba kolem 120 dní. Pro přímý konzum a sušení.
  • Nantes - Středně dlouhý kořen, vegetační doba 90-130 dnů. Pro přímý konzum, svazkování a průmyslové zpracování.
  • Berlikum - Dlouhé válcovité kořeny, vegetační doba 130-145 dnů. Dobře odolává prasknutí a lámání kořenů. Pro přímý konzum, skladování a průmyslové zpracování.
  • Flakee - Velmi dlouhé kořeny se širokou hlavou. Vysoké výnosy. Pro přímý konzum, skladování, sušení a dlouhodobé skladování.

Příprava pozemku

Na podzim je potřeba pozemek (hnojený hnojem o rok dříve) zorat do hloubky alespoň 0,25 metru. Mrkev dobře snáší přímé podzimní vápnění. Naopak přímé hnojení hnojem zhoršuje skladovatelnost, láká pochmurnatku mrkvovou a podporuje praskání mrkve.

Výsev a ošetřování porostu

Přímý výsev na stanoviště provádíme od března do července do hloubky 1,5-2,5 cm. Mrkev klíčí 18 - 24 dní. Nakrytí netkanou textilií (17 g/m2) vede k urychlení vzcházivosti, zkracuje vegetační dobu o 10 dní a zároveň slouží jako ochrana proti škůdcům.
Nejčastěji se mrkev pěstuje ve dvojřádcích na hrůbcích, pak je ale nezbytná doplňková zálivka. Celková spotřeba vody za pěstební sezónu je 520-620 mm. Nevyvážená zálivka vede k praskání kořenů.
Spon volíme dle účelu pěstování. Menší spon volíme pro mrkev na svazkování, větší pro uskladnění či krmné účely.
Důležité je rozrušování půdního škraloupu mělkým plečkováním meziřadí resp. udržování hrůbků.
Po 3-4 týdnech po vzejití začínáme se závlahou. Zpočátku zavlažujeme dávkou 10-20 mm, po zapojení porostu až 30 mm, aby došlo k provlhčení až do hloubky 0,2-0,4 m. Minimální dávky zálivky jsou uvedeny v následujíc tabulce:

měsíc počet zálivek celková dávka
květen 1 20 mm
červen 2-3 80 mm
červenec 4-5 120 mm
srpen 4-5 120 mm

Škůdci a choroby

  • Pochmurnatka mrkvová (Chamaepsila rosae) - je "muška", jejíž larvy napadají kořeny mrkví, kde vyžírají chodbičky, což má za následek hořknutí (obranná reakce mrkve) a hnití vlivem sekundární infekce.
  • Mšice mrkvová (Semiaphis dauci) a hlohová (Dysaphis crataegi) způsobují krnění a kadeření listů, nebezpečné jsou i z důvodu přenosu viróz.
  • Merule mrkvová (Trioza viridula) způsobuje podobné škody jako výše uvedené mšice.
  • Háďátko severní (Meloidogyne hapla) škodí především v teplejších oblastech, kde napadá kořeny, které jsou menší a objevují se na nich kulové zduřeniny s velkým množstvím kořínků.
  • Osenice (Agrotis spp.) jsou motýlci, jejichž housenky mohou také ožírat kořeny.
  • Praskání kořenů je způsobeno buď nerovnoměrným příjmem vody nebo přezráním (u raných odrůd).
  • Zelenání kořenů se objevuje především u odrůd s menším množství listů a u odrůd typu Nantes vlivem slunečního záření. Při nižších teplotách dochází na místo zelenání k fialovění.
  • Větvení kořenů je dáno především obsahem kamenů v půdě, nebo jejím zhutněním. Prevencí je dobré nakypření a pěstování v hrůbcích.
  • Viróz se u mrkve vyskytuje celá řada: virová tenkolistost mrkve, virová strakatost mrkve, virová mozaika celeru a další.
  • Padlí miříkovitých (Erysiphe heraclei) vytváří na všech nadzemních částech bílé povlaky zvláště při přehnojení dusíkem.
  • Černá hniloba mrkve (Alternaria radicina) je nejzávažnější skládková choroba mrkve, která se projevuje velkými propadlými černými skvrnami na kořenech a slabými černými skvrnkami na listech. Přenáší se půdou a osivem.
  • Skládkové bakteriózy a houbové hniloby způsobují další škody při skladování mrkve. Prevencí je skladovat pouze nepoškozené a nepřezrálé kořeny, které byly po sklizni ponechány určitý čas v suchu a teple, aby mohlo dojít k "zahojení ran".
  • Alternáriová skvrnitost (Alternaria dauci) se projevuje výraznějšími a četnějšími černými skvrnami na listech než u černé hniloby mrkve. Listy usychají, snižuje se výnos. Vlhko a teploty nad 24 °C silně podporují šíření choroby. Ochrana je totožná jako u černé hniloby mrkve.

Doporučení

  • Mrkev je možné zasít již na podzim, těsně před zámrzem půdy (listopad/prosinec). Vyhneme se tak problémům s klíčením v případě suchého jara. Podzimní výsevy není třeba zalévat ani nakrývat netkanou textilií.
  • Nízké teploty značně zvyšují obsah cukrů a celkové sušiny.

Pěstované odrůdy

Literatura